Navzdory ekonomické stagnaci, v EU rostou minimální mzdové náklady

V době ekonomické recese mají politikové tři nástroje k povzbuzení ekonomického růstu. Podle Aleše Michla, ekonoma Raiffeisenbank a poradce ministra financí České republiky jsou to: snížení cen energií, navýšení příjmů firem skrze podporu exportů a snížení platové hladiny.

Pojďme se dnes spolu podívat, jak je to v Evropské unii s platy, resp. vývojem minimálních mzdových nákladů. Pomocníkem nám budou data z databáze Eurostatu*.

Do Evropské unie zavítala recese poprvé v prvním čtvrtletí roku 2008, pro hodnocení vývoje minimálních mzdových nákladů tedy budeme používat data z konce roku 2007.

Příchod recese znamenal pololetní pokles minimálních mzdových nákladů ve třech zemích: Irsku, Řecku a Francii. Zbytek členských zemí Evropské unie vykazovalo buď kladnou nulu, nebo dokonce růst. První masivnější pokles minimálních mzdových nákladů na sebe však nenechal dlouho čekat, již v druhém pololetí roku 2008 vykázaly pokles všechny země s výjimkou Belgie, České republiky, Irska, Francie, Malty, Nizozemí a Portugalska. Nejvýraznější snížení minimálních mzdových nákladů v této době vykázaly Bulharsko (-22 %), Estonsko (-21 %), Lucembursko (-34%) a Slovinsko (- 19 %). Největší růsty naopak zaznamenaly Nizozemí (6 %) a Česká republika (4 %).

Od druhé poloviny roku 2008 do současnosti pak došlo ještě ke dvěma vlnám „plošného“ snižování minimálních mzdových nákladů, první se datuje k druhému pololetí roku 2010, druhý pak k druhému pololetí roku 2013.

Ale pozor! I přes výše uvedené poklesy hladin minimálních mzdových nákladů se jejich současná výše nachází, s výjimkou Velké Británie a Řecka, výše, než v druhé polovině roku 2007, tj. době, kdy ekonomika stále rostla.

Od roku 2008 do současnosti totiž nedocházelo pouze k poklesu či stagnaci úrovně minimálních mzdových nákladů, ale také k jejich růstu, viz. graf níže.

Vývoj minimálních mzdových nákladů v letech 2005 - 2014

V rámci Evropské unie tedy nelze hovořit o žádných strukturálních změnách, které by měly za úkol ulevit podnikům. Důvody, proč se tak neděje, jsou hned dva. Za prvé, žádná vláda, která chce dožít konce volebního období, nesáhne na peníze svých obyvatel skrze snížení minimální mzdy. Za druhé, prázdné státní kasy a rostoucí zadlužení neumožňuje, aby některá se zemí Evropské unie dlouhodobě ustála pokles rozpočtových příjmů způsobený nižším zdaněním práce.

S ohledem na stávající energetickou politiku Evropské unie se tak zdá, že cestou k ekonomickému růstu bude další oslabování eura, případně prozatím moc nezmiňovaný růst produktivity práce.

* databáze Eurostatu sledují minimální mzdové náklady přepočítané do EUR. Do porovnání byly zahrnuty státy, které minimální mzdové náklady reportovaly po celé sledované období

Autor: Jay Manas, napsáno čtvrtek 10. dubna 2014