Provozování poštovních služeb patří mezi činnosti mimo živnostenský zákon — živnostenský úřad na ně žádné oprávnění nevydává. Vstupenkou na trh je oznámení podnikání u Českého telekomunikačního úřadu a osvědčení, které ČTÚ na jeho základě vydá. Nejčastějším omylem je záměna tohoto oznámení s poštovní licencí: licence není povolení podnikat, ale uložená povinnost. Druhým častým omylem je domněnka, že každá doručovací firma poštovní služby provozuje — zákon má na to vlastní, poměrně úzkou definici. Údaje na této stránce vycházejí ze znění předpisů účinného k 1. 7. 2026.
Proč provozování poštovních služeb není živnost
Živnostenský zákon vyjímá tuto činnost ze své působnosti v § 3 odst. 3 písm. ak):
ak) provozování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb podle zvláštního právního předpisu57),
Poznámka pod čarou č. 57 odkazuje na zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů. Historicky přitom šlo o živnost — nejprve vázanou, poté volnou. Dnes je věc jednoznačná: oprávnění nevydává živnostenský úřad, ale Český telekomunikační úřad (v zákoně označovaný jen jako „Úřad").
Klíčová je definice v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o poštovních službách:
poštovní službou činnost, která zpravidla zahrnuje poštovní podání, třídění a přepravu poštovní zásilky prostřednictvím poštovní sítě a je prováděna za účelem dodání poštovní zásilky příjemci; za poštovní službu se považuje i dodání poukázané peněžní částky
Poštovní zásilkou je podle písm. b) adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být dodána — včetně poštovního balíku. Poštovní službou je tedy i doručování balíků, ne jen dopisů.
Oznámení podnikání — vstup na trh
Postup upravují § 17 až 19 zákona o poštovních službách. Podnikat může fyzická nebo právnická osoba, která splňuje obecné podmínky podle § 17 odst. 2: u fyzických osob věk nejméně 18 let a plná způsobilost, dále bezúhonnost a neexistence evidovaného nedoplatku u Finanční ani Celní správy. U právnické osoby musí bezúhonnost splňovat členové statutárního orgánu.
Podle § 18 odst. 1 platí, že „oprávnění k podnikání v oblasti poštovních služeb vzniká dnem doručení písemného oznámení podnikání, které splňuje náležitosti podle odstavců 2 a 3, Úřadu". Oznámení se podává na formuláři, jehož vzor stanoví prováděcí vyhláška (č. 434/2012 Sb.), a uvádí se v něm zejména výčet služeb, které chcete poskytovat, územní rozsah, údaje o poštovní síti a předpokládané datum zahájení.
Podle § 19 odst. 1 ČTÚ do 10 dnů od doručení oznámení vydá osvědčení potvrzující splnění oznamovací povinnosti a přidělí identifikační číslo. Nemá-li oznámení náležitosti, Úřad vyzve k doplnění ve lhůtě nejméně 14 dnů; pokud vady přetrvají, rozhodne, že oprávnění nevzniklo. Provozovatelé jsou vedeni ve veřejně přístupné evidenci. Za vydání osvědčení se vybírá správní poplatek 1 000 Kč, za osvědčení o změně oznámených údajů 500 Kč.
Oprávněním povinnosti nekončí. Provozovatel musí vydat a zveřejnit poštovní podmínky s obsahem podle § 6 (popis služby, rozměry zásilek, nedovolený obsah, způsob dodání, cena, reklamace, odpovědnost za škodu), zachovávat poštovní tajemství podle § 16 a hlásit ČTÚ změny, přerušení i ukončení podnikání.
Poštovní licence je něco jiného
Tohle je nejčastěji chybně podávaná informace o celém oboru. Poštovní licence není oprávnění poskytovat poštovní služby. Podle § 21 odst. 1 je jejím obsahem „povinnost zajistit všeobecnou dostupnost některých nebo všech základních služeb na celém území České republiky nebo na jeho části" — takzvaná poštovní povinnost. ČTÚ ji podle § 22 ukládá rozhodnutím na základě výběrového řízení, a to na dobu nejvýše 5 let.
Sám ČTÚ to formuluje bez prostoru pro pochybnost: „Nejedná se o ‚oprávnění k poskytování poštovních služeb', ale o povinnost zajistit všeobecnou dostupnost základních služeb." Držitel licence má oproti ostatním provozovatelům povinnosti navíc — vést oddělenou evidenci nákladů a výnosů, dodržovat stanovenou kvalitu a umožnit ostatním přístup k prvkům poštovní infrastruktury. Za to mu může vzniknout nárok na úhradu čistých nákladů, představují-li nespravedlivou zátěž.
Základní služby vymezuje § 3: dodání zásilek do 2 kg, balíků do 10 kg, poukázaných peněžních částek, doporučených a cenných zásilek, bezúplatné dodání zásilek do 7 kg pro nevidomé a služby plynoucí z členství ve Světové poštovní unii.
Prakticky: běžná firma vstupující na trh podává oznámení a dostane osvědčení, o licenci se neuchází. Jediná výjimka plyne z § 20 — službu dodání peněžní částky poštovním poukazem smí provozovat pouze držitel poštovní licence, jehož licence tuto službu výslovně obsahuje.
Kde je hranice vůči kurýrům a dopravcům
Zákon sám v § 2 odst. 2 stanoví, co poštovní službou není:
a) přeprava poštovních zásilek, pokud je vykonávána osobou, která k těmto zásilkám současně neprovedla podání, třídění nebo dodání, b) služba obdobná poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou.
Rozhodující je tedy, zda podnikatel k zásilkám vedle přepravy provádí i podání, třídění nebo dodání vlastní poštovní sítí. Kdo jen veze cizí zásilky z bodu A do bodu B jako subdodavatel přepravy, poštovní službu neposkytuje. Kdo naopak zásilky přebírá od odesílatelů, třídí je a doručuje adresátům, poštovní službu poskytuje — a to i tehdy, když si říká kurýr nebo zásilková služba. Zákon výslovně počítá i s expresní zásilkovou službou jako s jednou z podob poštovní služby (§ 2 odst. 1 písm. p)).
Vyňat je také vlastní rozvoz: e-shop, který svým zákazníkům doručuje jen své vlastní zásilky, spadá pod výjimku „služba obdobná poštovní službě vykonávaná odesílatelem". Jakmile začne rozvážet i pro cizí odesílatele, výjimka padá. ČTÚ výslovně nabízí, že v pochybnostech zařazení podnikatele na dotaz posoudí.
Tři sousední oprávnění je třeba odlišit důsledně, protože doručovací firma jich často potřebuje víc najednou:
- Silniční motorová doprava je ve všech variantách koncesovaná živnost podle přílohy č. 3 živnostenského zákona. Vozíte-li zásilky vlastními vozidly nad zákonem stanovené parametry, potřebujete koncesi bez ohledu na to, zda jde o poštovní službu. Doručovatel tak může mít současně oznámení u ČTÚ i koncesi — viz silniční motorová doprava.
- Zasilatelství a zastupování v celním řízení je obor č. 53 volné živnosti. Jeho náplní je „zprostředkování přepravy věci z určitého místa do určitého místa a činnosti s tím spojené" a náplň výslovně dodává: „Obsahem činnosti není vlastní přeprava nákladů." Zasílatel obstarává přepravu cizím jménem nebo na cizí účet — provozovatelem poštovních služeb tím není. Viz zasilatelství a zastupování v celním řízení.
- Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě je obor č. 52 volné živnosti — sem patří skladování všech druhů zboží, balení, manipulace a logistické služby. Provoz skladu nebo depa pod poštovní služby nespadá. Viz skladování, balení zboží a manipulace s nákladem.
Poslední rozlišení se týká elektronických komunikací. To je rovněž činnost mimo živnostenský zákon podle § 3 odst. 3 písm. i) pod dozorem ČTÚ, řídí se ale zákonem č. 127/2005 Sb. Mechanika je podobná (oznámení a osvědčení), jde však o samostatné oprávnění — elektronická pošta ani datové služby nejsou poštovní službou podle zákona č. 29/2000 Sb.
Jak se zapisuje do obchodního rejstříku
Do obchodního rejstříku se zapisuje předmět podnikání — jde o výdělečnou činnost provozovanou podnikatelským způsobem, takže na rozdíl od správy vlastního majetku nejde o pouhý předmět činnosti. Používá se formulace odpovídající zákonu, tedy zpravidla „provozování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb". Postup je stejný jako u kterékoli jiné změny předmětu podnikání:
- Předmět podnikání musí být uveden ve společenské smlouvě (zakladatelské listině) — rejstříkový soud zapisuje jen to, co vyplývá z doložených listin. U existující firmy jde o rozhodnutí valné hromady formou notářského zápisu.
- K návrhu na zápis se nedokládá výpis ze živnostenského rejstříku, ale osvědčení ČTÚ podle § 19, existuje-li už v době podání návrhu.
- Oznámení u ČTÚ a zápis do rejstříku jsou dva samostatné kroky. Oznámení podle § 18 odst. 3 lze podat i před zápisem do obchodního rejstříku — zákon výslovně připouští doložit doklad o tom, že právnická osoba byla založena, pokud zápis dosud nebyl proveden.
Související předměty a další postup
- Činnosti mimo živnostenský zákon — přehled
- Silniční motorová doprava — koncesovaná živnost pro vlastní přepravu
- Zasilatelství a zastupování v celním řízení (obor č. 53) — obstarání přepravy, nikoli poštovní služba
- Skladování, balení zboží, manipulace s nákladem (obor č. 52) — sklady, depa a logistika
- Živnosti a předměty podnikání — přehled
- Změna předmětu podnikání — doplnění poštovních služeb stávající firmě
Zakládáte-li doručovací nebo zásilkovou firmu a potřebujete mít společnost hned, bývá nejrychlejší cestou ready-made společnost — předmět podnikání upravíme před převodem, abyste mohli oznámení u ČTÚ podat bez čekání na zápis nové firmy.
Často kladené otázky
Potřebuju na poštovní služby živnostenské oprávnění?
Ne. Provozování poštovních služeb a zahraničních poštovních služeb je vyňato z působnosti živnostenského zákona v § 3 odst. 3 písm. ak) a živnostenský úřad na ně oprávnění nevydává. Oprávnění vzniká podle § 18 odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb. dnem doručení bezvadného písemného oznámení podnikání Českému telekomunikačnímu úřadu; ten do 10 dnů vydá osvědčení potvrzující splnění oznamovací povinnosti. Vedle toho musíte splnit obecné podmínky podle § 17 — bezúhonnost a neexistenci daňového nedoplatku.
Je poštovní licence totéž co oprávnění provozovat poštovní služby?
Není, a je to nejčastější omyl v celém oboru. Poštovní licence se uděluje rozhodnutím ČTÚ na základě výběrového řízení, nejdéle na 5 let, a jejím obsahem je podle § 21 odst. 1 povinnost zajistit všeobecnou dostupnost základních služeb na celém území státu nebo jeho části. Jde tedy o uloženou povinnost, ne o vstupenku na trh — držitel licence má oproti ostatním provozovatelům povinnosti navíc. Běžný provozovatel licenci nepotřebuje; výjimkou je služba dodání peněžní částky poštovním poukazem, kterou podle § 20 smí poskytovat jen držitel licence.
Musí mít kurýrní nebo zásilková firma oznámení u ČTÚ?
Záleží na tom, co přesně dělá. Poštovní službou podle § 2 odst. 2 není přeprava zásilek osobou, která k nim současně neprovedla podání, třídění ani dodání — samotný dopravce jako subdodavatel poštovní služby neposkytuje. Firma, která zásilky přebírá od odesílatelů, třídí je a doručuje adresátům vlastní sítí, poštovní službu poskytuje a oznámení potřebuje, i když si říká kurýr. Zákon ostatně s expresní zásilkovou službou jako s podobou poštovní služby výslovně počítá. V pochybnostech lze o posouzení požádat přímo ČTÚ.
Musí e-shop, který si rozváží vlastní zásilky, oznamovat podnikání?
Ne. Ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) z pojmu poštovní služby vyjímá službu obdobnou poštovní službě, která je vykonávána odesílatelem nebo s ním propojenou osobou. Rozvoz vlastního zboží vlastním zákazníkům tedy poštovní službou není. Situace se změní ve chvíli, kdy začnete doručovat zásilky cizích odesílatelů — pak už jde o poskytování služby třetím osobám a oznámení u ČTÚ je na místě. Pro samotnou přepravu navíc může být potřeba koncese na silniční motorovou dopravu.