Daňové poradenství je jednou z činností mimo živnostenský zákon — živnostenské oprávnění se na ně nevydává a živnostenský úřad ho neřeší. Jde o regulovanou profesi pod vlastním zákonem a vlastní komorou. Hranice vůči vázané živnosti účetních je přitom nejčastěji zaměňovanou dělicí čárou v celém oboru: obě činnosti se dotýkají daní a provozují je často titíž lidé pro tytéž klienty, ale právně jde o dvě zcela oddělená oprávnění. Tato stránka popisuje, kde čára leží, co k ní řekly soudy a jak se předmět zapisuje do obchodního rejstříku. Údaje vycházejí ze znění předpisů účinného v roce 2026.
Proč daňové poradenství není živnost
Vynětí je v § 3 odst. 2 písm. e) živnostenského zákona. Odstavec 2 obsahuje výčet takzvaných svobodných povolání a uvozuje ho slovy „Živností dále není v rozsahu zvláštních zákonů činnost fyzických osob:". Pod písmenem e) pak stojí:
e) auditorů8) a daňových poradců,8a)
— § 3 odst. 2 písm. e) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění účinném k 1. 7. 2026
Poznámka pod čarou 8a) odkazuje na „Zákon ČNR č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky". Poznámka 8) u auditorů odkazuje na zákon ČNR č. 524/1992 Sb.; ten je ovšem dávno zrušen a auditorskou profesi dnes upravuje zákon č. 93/2009 Sb., o auditorech, s dohledem Komory auditorů ČR. Jde tedy o dvě různé profese pod dvěma různými komorami, jen shodou okolností uvedené v témže písmenu.
Dvě věci se u tohoto ustanovení pravidelně čtou špatně. Za prvé jde o odstavec 2, ne o dlouhý sektorový výčet v odstavci 3, kam patří energetika, finanční trh nebo pronájem nemovitostí. Za druhé se vynětí týká výslovně činnosti fyzických osob. Právnická osoba není daňovým poradcem; může být pouze daňově poradenskou společností, která poradenství vykonává pomocí daňových poradců — k tomu viz níže.
Samotné oprávnění řeší § 3 odst. 1 zákona č. 523/1992 Sb.: „Daňové poradenství fyzické nebo právnické osobě poskytuje daňový poradce nebo hostující daňový poradce." Daňovým poradcem je podle § 3 odst. 2 fyzická osoba zapsaná v seznamu, který vede Komora daňových poradců ČR; podle § 4 odst. 1 a 2 vzniká právo vykonávat daňové poradenství dnem zápisu do seznamu a komora do něj zapíše osobu po složení kvalifikační zkoušky.
Co je vlastně předmětem regulace, definuje § 1 písm. a) téhož zákona: daňovým poradenstvím je „poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění […], jakož i ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí". Definice je záměrně široká — a právě proto je důležité vědět, kde má hranice.
Daňový poradce versus účetní
Nejdůležitějším ustanovením celého zákona je pro tuto otázku § 2, protože jediné říká, co smí dělat někdo jiný než daňový poradce:
Tímto zákonem nejsou dotčena oprávnění advokátů, komerčních právníků a auditorů, popřípadě jiných osob a orgánů, upravená zvláštními předpisy. Dotčeno není ani právo fyzické nebo právnické osoby požádat o právní pomoc a finančně ekonomickou radu ve věcech daní a ve věcech, které s daněmi přímo souvisejí, i jinou fyzickou osobu než je daňový poradce; tato jiná osoba však nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku, nejde-li o osoby uvedené ve větě první.
— § 2 zákona ČNR č. 523/1992 Sb.
Zákaz je postaven dvouprvkově a kumulativně: zakázáno je poskytovat daňovou pomoc soustavně a zároveň za účelem dosažení zisku. Chybí-li jeden z prvků, o zásah do vyhrazené profese nejde — jednorázová rada je legální stejně jako rada bezplatná, byť opakovaná. Zakázaná je až kombinace obojího, tedy provozování daňového poradenství jako podnikání bez zápisu v seznamu komory. Jde přitom o stejné dva znaky, které tvoří jádro definice živnosti podle § 2 živnostenského zákona; zákonodárce tu vyhradil profesionální výkon, ne laickou výpomoc.
Druhou stranu čáry vymezuje obsahová náplň vázané živnosti Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence (příloha č. 2 živnostenského zákona, náplň v nařízení vlády č. 278/2008 Sb.). Ta je vymezena pozitivním výčtem: účetní metody a doklady, účtový rozvrh, účetní knihy, inventarizace, účetní i konsolidovaná závěrka, výroční zpráva, analýzy finanční situace, mzdová agenda a vedení ostatních evidencí pro daňové účely. Zpracování daňového přiznání v tomto výčtu uvedeno není — ani jednou.
Zpracování daňového přiznání
Právě tento bod řešil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014. Spor se týkal škody způsobené chybou v daňovém přiznání a soud musel rozhodnout, do čí sféry taková činnost patří:
Zpracování daňového přiznání pro jiný subjekt náleží do oblasti daňového poradenství, neboť jde o činnost, při níž se bezprostředně uplatní „poskytování právní pomoci a finančně ekonomických rad ve věcech daní". […] Služba spočívající ve zpracování daňového přiznání podnikatelským způsobem je proto – ve vztahu mezi účetním a daňovým poradenstvím – výhradní součástí poradenství daňového a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence" nespadá.
— rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 4092/2014
Opačný názor soud odmítl výslovně: „Názor prosazovaný dovolatelkou, podle něhož mezi činnosti, z nichž sestává vedení daňové evidence, náleží též zpracování daňového přiznání, správný není." Dopad má rozhodnutí i mimo otázku oprávnění: u odpovědnosti za škodu je podle soudu nutné vyhodnotit, zda pochybení vzniklo už při vedení daňové evidence, nebo až při činnostech, které je překračují — a do které sféry chyba spadá, rozhoduje o tom, kdo za ni odpovídá.
Prodloužená lhůta pro podání přiznání
Nejdražší praktický omyl se týká šestiměsíční lhůty. § 136 odst. 2 písm. b) bod 2 daňového řádu prodlužuje lhůtu pro podání přiznání na 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud „daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce".
Slovo „poradce" je zde legislativní zkratka zavedená v § 29 odst. 2 daňového řádu, a to výhradně pro daňového poradce nebo advokáta. Potvrzuje to i Generální finanční ředitelství v metodickém pokynu č. j. 22387/21/7700-10123-500852, kde poznámka 4 zní: „Poradce ve smyslu § 29 daňového řádu (daňový poradce nebo advokát)." Účetní tato lhůta nesvědčí nikdy, bez ohledu na kvalifikaci, praxi nebo na to, že přiznání fakticky zpracoval. Přiznání podané účetním se posuzuje jako podání samotného daňového subjektu.
Od 1. 1. 2021 (novela provedená zákonem č. 283/2020 Sb.) se konstrukce zjednodušila. Dřívější znění vázalo prodloužení na to, že poradce přiznání „zpracovává a podává", a navíc vyžadovalo, aby byla plná moc uplatněna u správce daně před uplynutím tříměsíční lhůty. Obojí odpadlo: dnes se posuzuje pouze to, zda poradce přiznání podal, a plnou moc lze uplatnit i současně s podáním. Podmínka udělení plné moci jako taková ale zůstala — a právě na tom stojí druhý judikát.
V rozsudku ze dne 26. 6. 2025, č. j. 7 Afs 328/2024-30 Nejvyšší správní soud uzavřel, že poradce musí vystupovat v procesním postavení zástupce daňového subjektu. Advokát ani daňový poradce, který podává vlastní přiznání sám za sebe, prodlouženou lhůtu nemá:
Daňový řád advokátovi či daňovému poradci v roli daňového subjektu bez dalšího výslovně nepřiznává zvláštní oprávnění či postavení. […] Role poradce je daňovým řádem striktně určena ve vztahu k daňovému subjektu (zmocněnec), přičemž jej nelze volně zaměňovat právě za daňový subjekt.
— rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2025, č. j. 7 Afs 328/2024-30, bod [21]
Samostatnou a často zaměňovanou otázkou je zastupování před správcem daně. Podle § 27 odst. 1 daňového řádu si osoba zúčastněná na správě daní může zvolit zmocněnce a žádnou kvalifikaci u něj daňový řád nevyžaduje — zmocněncem tedy může být kdokoli. Jediné procesní omezení vůči neprofesionálům plyne z § 29 odst. 2: obecný zmocněnec si nesmí zvolit dalšího zmocněnce (substituci), zatímco poradce ano. Rozlišujte to ale důsledně: procesní přípustnost zastoupení neznamená oprávnění za službu soustavně inkasovat odměnu. To řeší § 2 zákona č. 523/1992 Sb., nikoli daňový řád. Účetní může klienta zastoupit na základě plné moci; nesmí ale své služby postavit na soustavném a ziskovém daňovém poradenství — a šestiměsíční lhůtu klientovi nezajistí.
Jak se zapisuje do obchodního rejstříku
Pro s.r.o. je klíčový § 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb. Daňové poradenství mohou vykonávat i obchodní společnosti a družstva, ale jen za splnění tří současných podmínek: vykonávají je pomocí daňových poradců, mají tuto činnost „jako předmět podnikání zapsánu do obchodního rejstříku" a jejich skutečný majitel i fyzická osoba v postavení člena statutárního orgánu jsou bezúhonní. Taková společnost se označuje jako daňově poradenská společnost a podle § 3 odst. 7 má při správě daní stejné procesní postavení jako daňový poradce. Zápis do rejstříku zde tedy není formalitou, ale zákonnou podmínkou výkonu činnosti.
Formulaci zápisu zákon nepředepisuje a rejstříkové soudy zapisují obě obvyklé varianty. V praxi se vyskytuje stručné „Daňové poradenství" (tak má zapsáno například HAVEL & PARTNERS Tax s.r.o., IČO 27066436) i podrobnější „poskytování daňového poradenství ve smyslu zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky" (například TPA Tax s.r.o., IČO 26126851). K návrhu se nedokládá živnostenské oprávnění — to na tuto činnost neexistuje.
Pozor na jednu podmínku, která ready-made a nově zakládané firmy překvapuje. Vázaná živnost účetních poradců je uvedena v příloze č. 6 živnostenského zákona — v „Seznamu živností a oborů činností živnosti volné, jejichž výkon právnickou osobou vyžaduje bezúhonnost jejího skutečného majitele a osoby, která je členem jejího statutárního orgánu". Pro s.r.o. tedy nestačí odborná způsobilost odpovědného zástupce. U daňového poradenství plyne obdobný požadavek přímo z § 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb. Obě činnosti mají tuto tvrdou podmínku, každá z jiného předpisu.
Související předměty a další postup
Kromě účetnictví se daňové poradenství vymezuje ještě vůči třem oborům:
- Poradenská a konzultační činnost (obor č. 60 volné živnosti). Obsahová náplň oboru výslovně stanoví, že „Obsahem činnosti není […] daňové a účetní poradenství ani právní porady". Volná živnost tedy daňové poradenství pokrýt nemůže — ani nepřímo.
- Auditorská činnost (zákon č. 93/2009 Sb., Komora auditorů ČR) — vyňata týmž § 3 odst. 2 písm. e) ŽZ, ale jde o jinou profesi pod jinou komorou. Ověřování účetní závěrky není daňové poradenství.
- Advokacie (zákon č. 85/1996 Sb.) — vyňata v § 3 odst. 2 písm. c) ŽZ. Advokát je jednou z osob, jejichž oprávnění § 2 zákona o daňovém poradenství výslovně nechává nedotčena, a je i „poradcem" pro účely prodloužené lhůty.
Další kroky:
- Činnosti mimo živnostenský zákon — přehled
- Činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence — protějšek této stránky na živnostenské straně hranice
- Živnosti a předměty podnikání — přehled
- Změna předmětu podnikání — doplnění předmětu stávající firmě
- Ready-made společnost — rychlé řešení, pokud firmu teprve potřebujete
Zápis předmětu do rejstříku vyřídíme včetně notářského zápisu a návrhu soudu — ať už jde o změnu předmětu podnikání u existující společnosti, nebo o úpravu u ready-made firmy před převodem. Samotné daňové poradenství neposkytujeme; oprávnění k němu vydává výhradně Komora daňových poradců ČR.
Často kladené otázky
Může účetní zpracovat klientovi daňové přiznání?
Podle Nejvyššího soudu (sp. zn. 32 Cdo 4092/2014) nikoli v rámci vázané živnosti. Soud uzavřel, že zpracování daňového přiznání pro jiný subjekt podnikatelským způsobem je „výhradní součástí poradenství daňového" a pod živnost „činnost účetních poradců, vedení účetnictví, vedení daňové evidence" nespadá — obsahová náplň této živnosti daňové přiznání ve svém výčtu vůbec neuvádí.
Je každá rada ve věcech daní od jiné osoby než daňového poradce nezákonná?
Ne. Test v § 2 zákona č. 523/1992 Sb. je dvouprvkový a kumulativní — jiná osoba než daňový poradce „nesmí poskytovat uvedenou pomoc nebo rady soustavně za účelem dosažení zisku". Musí být splněny oba znaky najednou. Jednorázová rada je proto legální, stejně jako rada bezplatná, byť opakovaná. Zakázané je až provozování daňového poradenství jako výdělečné soustavné činnosti bez zápisu v seznamu Komory daňových poradců ČR.
Zajistí mi účetní šestiměsíční lhůtu pro podání přiznání?
Nezajistí. Prodloužení podle § 136 odst. 2 písm. b) bodu 2 daňového řádu se váže na podání přiznání „poradcem" — legislativní zkratkou z § 29 odst. 2 daňového řádu, která označuje výhradně daňového poradce nebo advokáta. Potvrzuje to i metodický pokyn GFŘ č. j. 22387/21/7700-10123-500852. Od 1. 1. 2021 sice není nutné uplatnit plnou moc předem, samotná podmínka jejího udělení poradci ale zůstává.
Může mě před finančním úřadem zastupovat kdokoli?
Z procesního hlediska ano — § 27 odst. 1 daňového řádu umožňuje zvolit si zmocněnce a žádnou kvalifikaci u něj nevyžaduje. Jediným omezením vůči neprofesionálům je § 29 odst. 2: obecný zmocněnec si nesmí zvolit dalšího zmocněnce, zatímco daňový poradce nebo advokát ano. To ale neříká nic o tom, zda daná osoba smí za službu soustavně inkasovat odměnu — tuto otázku řeší § 2 zákona č. 523/1992 Sb.
Co musí splnit s.r.o., aby mohla poskytovat daňové poradenství?
Podle § 3 odst. 6 zákona č. 523/1992 Sb. musí splnit tři podmínky současně: vykonávat daňové poradenství pomocí daňových poradců, mít tuto činnost zapsánu jako předmět podnikání v obchodním rejstříku a mít bezúhonného skutečného majitele i fyzickou osobu v postavení člena statutárního orgánu. Taková společnost se označuje jako daňově poradenská společnost a podle § 3 odst. 7 má při správě daní stejné procesní postavení jako daňový poradce. Zápis do rejstříku tedy není administrativní formalitou, ale zákonnou podmínkou výkonu činnosti.